Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Zmrtvýchvstání Páně (Jan 20,1-9) | 31. března 2024
„Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“ Tato slova jsme slyšeli z Markovy evangelijní zvěsti dnes v noci. Je to výzva pro každého pokřtěného. Výzva ke hledání Ježíše Nazaretského – živého.
S hledáním Ježíše začíná člověk často ve velmi raném věku. A díky za to, pokud tomu tak je. Malé děti mají prosbu: „Mami, tati, ukaž mi Ježíška.“ A dospělí jim chtějí vyjít vstříc. Vezmou je o Vánocích do kostela a ukážou jim betlém. A děti si myslí, že Ježíš je to milé děťátko v jesličkách. O Velikonocích vezmou rodiče děti do kostela a ukážou jim kříž a Boží hrob. A děti se musí vyrovnat s tím, že Ježíš je umučený dospělý muž, který umřel. Jak jim ale ukázat Ježíše, který vstal z mrtvých? My si víme rady. Přineseme sochu Zmrtvýchvstalého a ozdobíme jí presbytář. Ale… pořád to ještě není to, co bychom chtěli, aby nová generace křesťanů vnímala. Tedy to, že Kristus skutečně vstal z mrtvých a žije. Jak tedy odhalit nejen dětem tajemství Zmrtvýchvstalého?
V závěru evangelia při vigilii posílá tajemný mladý muž v bílém rouchu ženy k učedníkům se vzkazem: „Povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“
Co pro učedníky znamená Galilea? Je to jejich domov. Posílá je domů, tam, kde všechno začalo. Tam je předchází a tam se s ním setkají. A zprávy o těchto setkáních se stanou živnou půdou pro růst víry v Ježíše Krista.
A co platilo pro první generaci křesťanů, platí i pro nás. I my se máme vrátit domů a tam vyhledávat setkání s živým Kristem. A o nich pak mluvit a svědčit.
Když chceme někomu podat zprávu o Ježíšovi, je důležité mluvit o zjeveních, které přicházejí v našem každodenním životě. „Nevěděl jsem si rady, prosil jsem Ježíše, a on mi dal vnuknutí.“ „Byl jsem zoufalý z toho, co jsem pokazil, šel jsem ke svátosti smíření a zakusil jsem sílu jeho odpuštění.“ „Zakusili jsme posměch a ublížení od druhých, ale vzpomněli jsme si na Ježíše a dokázali se přes to přenést.“ „Zažili jsme v rodině velkou hádku, ale při večerní modlitbě jsme se všichni usmířili.“ I když neviděli přímo jeho tvář, vnímali jeho moc a sílu. Jeho lásku, která změnila jejich život.
Víra církve roste, když začnou učedníci sdílet to, co s Ježíšem prožili ve svém každodenním životě. Někdy poznávají jeho blízkost a působení hned, jindy si ho uvědomí až s odstupem času. Ale důležité je nenechat si tyto úžasné chvíle pro sebe.
Nehledejme Ježíše v hrobě, v minulosti, v zašlých tradicích. Mějme srdce a oči otevřené, protože on nás předchází a čeká na nás v našich domovech, v našich životech. Tam nám chce pomáhat, tam nám chce odhalovat svou blízkost a lásku. Kéž ho při tom vnímáme.
