Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle velikonoční (Jan 20,19-31) | 7. dubna 2024
Biblista Gerhard Kroll ve své knize Po stopách Ježíšových při výkladu velikonočních událostí vysvětluje, že Pán Ježíš nežádal od svých učedníků slepou víru ve zmrtvýchvstání, ale chtěl, aby zažili jeho fyzickou blízkost, aby ho mohli vidět, mluvit s ním, dotknout se ho. Stal se pro ně tím, po čem dnes mnozí touží – hmatatelným důkazem. O tom pak Ježíšovi učedníci s velkou rozhodností svědčili.
V jedné hodině náboženství vyslovily děti přání: „I my bychom chtěli vidět Kristovy rány a anděly, kteří oznamovali jeho zmrtvýchvstání.“ Paní katechetka se zamyslela a řekla: „Zahrajeme si takovou hru. Já budu vyprávět příběhy a vy v nich zkusíte poznat Kristovy rány či anděly, kteří budou ve vyprávění skrytí.“ A vyprávěla jim tři příběhy. První byl o rodičích, kteří se hádali tak, až jejich děti dostaly strach a utekly z bytu. Našla je sousedka. A když viděla, jak jsou ustrašené, vzala je k sobě domů a pohostila je koláči a kakaem. Druhý příběh byl o domově důchodců. Někteří staří a nemocní lidé tam trpěli nejen nemocemi, ale i steskem po dětech, které je přestaly navštěvovat. Naštěstí tam pracovaly hodné sestry a pečovatelky, které se o ně s láskou a velikou trpělivostí staraly, a někdy tam přicházely i věřící ženy, které si s nemocnými povídaly a modlily se. Třetí příběh byl o nemocné paní učitelce, která občas něco zapomněla. Některé děti se jí začaly posmívat a zneužívaly její roztržitosti. Ale byly tam i děti, které ji měly rády a začaly jí pomáhat.
Pro děti nebylo těžké rozpoznat Ježíšovy rány či anděly, kteří byli posly Boží lásky. Větší výzvou se pro ně stal další úkol. Měly si vybavit podobný příběh ze svého okolí.
A to může být výzva i pro nás. Všímáme si těch, kdo jsou součástí Kristových ran? Někdy to jsou lidé velmi vzdálení, lidé trpící válkami, bídou, pronásledováním pro víru. Někdy to jsou lidé v naší blízkosti, někdy jsme to i my sami. A je dobré vědět, že jsme součástí Kristova těla a že nejsme ve svém utrpení nikdy sami, Pán je v něm s námi.
Zároveň si máme uvědomit, že i my se můžeme stát těmi „anděly“ – posly jeho lásky a milosrdenství. Dnešní neděle Božího milosrdenství nás v tom povzbuzuje. Máme sami Boží milosrdenství objevovat, přijímat a předávat dál. Jako světelný paprsek prostupuje skleněný hranol a láme se do barevného spektra, tak i my jsme těmi, kteří jsou ve středu Božího milosrdenství, to do nás vstupuje a my ho dílčím způsobem „vyzařujeme“ dál. Prosme, aby tomu tak bylo.
