Text k zamyšlení u příležitosti Květné neděle (Mt 21,1-11, Mt 26,14-27,66) | 29. března 2026
Moji milí, dovolte mi dnes promluvu jasně a stručně, a to již nyní při vstupu do této květnonedělní liturgie. Dvě myšlenky.
V modlitbě breviáře se dnes čte promluva sv. Ondřeje Krétského, který vyzývá, abychom jen nevzpomínali na ty, co kladli Ježíšovi pod nohy neživá roucha či bezduché ratolesti, ale abychom mu prostřeli sami sebe. Vstupujeme do událostí Svatého týdne, jsou před námi velikonoční svátky. Kéž to není jen vzpomínka, kéž nejdou tyto dny kolem, kéž nejdou ani jen skrze nás, ale ať my jdeme skrze ně k Bohu. Ať jsou to Moje Velikonoce – Můj čas s Bohem.
Druhá myšlenka. Když dostaneme nějaký dar, máme z něho radost. Víme, od koho je, víme, že nám chtěl udělat radost… ale mnohem více si ho budeme vážit, když si uvědomíme, jakou má hodnotu. Před námi je obnova daru spásy. Prožijeme ji večer na Zelený čtvrtek ve večeřadle, na Velký pátek pod křížem a v nedělní noci u otevřeného Kristova hrobu. A dnešní den, dnešní čtení Pašijí nám chce ukázat a připomenout: Nezapomeň, dar, který jsi dostal, má nesmírnou cenu! Prožij tyto dny s opravdovou vděčností a touhou znovu Ježíši odevzdat svůj život.
