Text k zamyšlení u příležitosti 21. neděle v mezidobí (Mt 16,13-20) | 27. srpna 2023
Podívejme se na symbol, který má ve svých rukách jeden z patronů naší farnosti – klíč. Klíč je důležitým symbolem dnešního evangelia. Symbolika klíčů se používá často. Jsou klíčové okamžiky v dějinách, lidé dělají klíčová rozhodnutí, při sportovních zápasech jsou klíčoví hráči apod. Co symbolizuje klíč, který Ježíš předává Petrovi? Je to moc svazovat a rozvazovat. Co to znamená? Jeden úhel pohledu ukazuje na důležitá rozhodnutí, která se v církvi po staletí odehrávají. Rozhodnutí, která v souladu s evangeliem reagují na potřeby doby. Někdo by si ale v duchu tohoto pohledu mohl říct, že se to týká papeže, biskupů a možná ještě kněží. A co my ostatní s tím? To je pro ty, kdo mají autoritu, kterým byla svěřena moc. Jaká to je ale moc?
Ježíš nesvěřuje úkol svazovat a rozvazovat někomu, kdo je lepší než ostatní. Vždyť i Petr bude za chvíli pokárán, vyzván k pokoře a usvědčen při zapření Krista. Nedostal moc, protože je lepší, ale proto, aby sloužil. Tato moc byla dána církvi, aby svazovala (budovala) vztah s Kristem a rozvazovala (lámala) pouta zla. To se děje poznáváním Ježíšovy pravdy, učení církve, pojmenováváním dobrého a zlého. Dále to pokračuje skutky Kristovy lásky a milosrdenství, které jsou spojeny zvláště se svátostmi a modlitbou.
Autorita v církvi není o tom, že je někdo lepší, dokonalejší, zbožnější. Není to o moci a síle, ale o službě a milosrdenství. A to na všech úrovních. Všichni – biskupové, kněží, laici – neseme podíl na moci církve, která není výsadou několika vyvolených, ale navzdory naší slabosti buduje vztah s Kristem a odpoutává od zla.
Hezky nám to může ukázat zkušenost jednoho kněze, který při soukromé pouti dorazil na jedno slavné poutní místo. V turistickém oblečení nevypadal po dlouhé cestě nejlépe. A tak není divu, že se k němu někteří poutníci nechovali zrovna vlídně. Nikdo ho nezdravil, předbíhali ho a odstrkovali. Knězi to ale nevadilo. Tak to prostě na místech s mnoha lidmi chodí. Překvapení zažil na druhý den, kdy přišel k poutní bazilice v kolárku a klerice. Lidé se na něho usmívali, pozdravili ho, dokonce mu ve dveřích kostela dali přednost. Kněz si pomyslel: „Vida, jakou moc má klerika.“ Idylka však trvala jen do chvíle, než si sedl do lavice, aby se pomodlil. Hned za ním přisedl člověk, a že by chtěl peníze pro hladové děti, po něm přišla paní, že potřebuje poradit v tíživé situaci, po ní se objevila rodina, která chtěla vyzpovídat, a sotva skončil, přišli další, že by chtěli požehnat předměty. Když pak přišla turistická skupina, aby je provedl bazilikou, vrátil se na pokoj a oblékl turistické oblečení, aby se mohl konečně v klidu modlit.
Církev má moc svazovat a rozvazovat. Tedy budovat vztah s Kristem a vítězit nad zlem. Není to však výsada, která by nás měla vést k povýšenosti. Je to služba, posvátný úkol, kterým všichni – biskupové, kněží, všichni věřící – spolupracujeme na díle spásy.
