Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti sv. Václava (Mt 16,24-27) | 28. září 2025
Dnes slavíme slavnost sv. Václava a svátek české státnosti. Pro zajímavost bych na úvod připomněl, že 28. září, den mučednické smrti sv. Václava, se stal státním svátkem v roce 1925. V úctě ho měla první republika, respektovali ho nacisté během trvání protektorátu, ale když se dostali v roce 1948 komunisté k moci, tak ho po čtyřech letech vlády v roce 1952 zrušili. Státním svátkem se stal pak znovu v roce 2000. Stalo se tak po 48 letech.
Při oslavách sv. Václava se často hovoří o jeho státnickém rozměru. Ale na setkání jednoho sněmovního kroužku, kde se probíralo téma svatého Václava, řekl jeden účastník: Václav a Boleslav jsou takovou českou verzí Kaina a Ábela. Vražda v Boleslavi byla zločinem ze žárlivosti.
Žárlivost vzniká z porovnávání s těmi, kdo se v našich očích mají lépe. Opakem žárlivosti je přejícnost nebo taky spokojenost s tím, co nás obklopuje a jak se nám daří. Zkusme se porovnat s naším dnešním světcem. Vím, že to je nesrovnatelné, ale v porovnání s jeho dobou žijeme v luxusu. V každém domě máme teplou vodu, jídlo nelovíme po lesích a když je třeba, tak si v zimě zatopíme nebo v létě zapneme klimatizaci (kdo ji má). Cestovat můžeme stovky i tisíce kilometrů, umíme číst a psát. A když chceme, víme, co se stalo třeba na opačné polokouli. Žijeme v míru a prosperitě. Jen si toho vážit, umět se z toho radovat, žít s přejícností a vděčností. To by se nám hned žilo lépe.
Svatý Václav byl zabit, když navštívil jitřní mši svatou. Mše svatá je eucharistie – díkuvzdání. Děkoval za to, co měl, i když toho ve srovnání s dnešní dobou bylo málo. I my děkujme Bohu za všechno, co máme. Když se naučíme děkovat a chválit, vstoupí do našeho života pokoj a radost. Dvě věci, které náš svět nesmírně potřebuje. A my mu je můžeme nabídnout. Udělejme to!
Jistý profesor vysvětloval svým studentům, co je v životě nejdůležitější. Vyprávěl o chvílích, kdy stál u lidí, co odcházeli z tohoto světa – umírali. A nikdo z nich na smrtelné posteli neřekl: „Doneste mi ještě ukázat můj vysokoškolský diplom, přineste mi mé sportovní trofeje…“ Umírající člověk nechce vidět věci, ale ty, které miluje a kteří milují jeho.
My máme za úkol udělat tento svět lepším. Máme to ve svých rukou. Nemysleme jen na věci, které nás obklopují, mysleme na vztahy, které utváříme. Na ty, kteří nás mají rádi, kteří to s námi myslí dobře. Na ty, kterým jsme už dlouho neřekli, jak jsou pro nás důležití, jak je máme rádi, kterým jsme zapomněli poděkovat… A hlavně mysleme na vztah, který nese všechny ostatní vztahy. Poděkujme Bohu za všechny, které nám do života poslal. Poděkujme mu za všechny dary, kterými nás obdaroval a vybavil do života. Poděkujeme mu za to, že nás povolal do života, dal mu smysl a cíl. A žijme radostně a s vděčností. A svatý Václav ať se v tomto za nás přimlouvá.
