• Duchovní slovo

    Poznávat, radovat se a svědčit

    Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle po Narození Páně (Jan 1,1-14) | 2. ledna 2022

    Opět slyšíme prolog Janova evangelia. Ten se dříve četl na konci každé mše svaté, tak nebude problém jej nyní vyslechnout dvakrát po sobě. Úryvek končí slovy: „Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ To je svědectví evangelisty Jana a jeho přátel, se kterými prožil život s Kristem. Když psal Jan tato slova, byl již stařec pokročilého věku a věděl, že se blíží jeho poslední pozemská hodina. Ale jeho duši nesvíral strach ze smrti. Naopak, těšil se na setkání s Kristem na věčnosti. Poté, co viděl a zažil Kristovu slávu pozemskou, těšil se na jeho slávu nebeskou. Kdo spojí svůj život s Kristem na zemi, těší se na jeho pokračování ve věčnosti.

  • Duchovní slovo

    Jediné, co vím

    Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Narození Páně (Lk 2,1-14) | 24. prosince 2021

    K symbolům dnešní noci bych rád přidal ještě jeden – příběh, který nám pomůže více vstoupit do podstaty betlémské události.

  • Duchovní slovo

    Tři králové a Herodes

    Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Zjevení Páně (Mt 2,1-12) | 3. ledna 2021

    Se slavností Zjevení Páně je spojeno více událostí, tou nejznámější je ale příchod mudrců od východu. I když Písmo svaté blíže neurčuje jejich počet, podle darů počítáme se třemi. Není to jen lidová tvořivost, tyto informace můžeme čerpat z tzv. apokryfních evangeliích (6. stol.), která popisují Ježíšovo dětství. Ta těmto mudrcům, mágům, hvězdářům či synům Chaldejských králů přisuzují jména Kašpar, Melichar a Baltazar.

  • Duchovní slovo

    (Ne)doceněný dar

    Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Narození Páně (Jan 1,1-18) | 25. prosince 2020

    Potkají se dvě maminky. Jedna židovská a druhá křesťanská. Křesťanka hrdě vypráví o tom, že její syn začal studovat teologii. „Vkládáme do něho veliké naděje, protože je velmi nadaný,“ vypráví nadšeně. „Co tím myslíš?“ ráda by věděla její židovská přítelkyně. „No, kdyby všechno dobře dopadlo, mohl by se stát třeba biskupem,“ přemýšlí křesťanka. „A to je všechno, čeho by mohl dosáhnout?“ zjišťuje Židovka. „No, kdyby měl nadprůměrné schopnosti, mohl by se stát i kardinálem a kdo ví, třeba i papežem!“ zasní se křesťanská matka. „A výš už by to dotáhnout nemohl?“ nedá pokoj Židovka. „A co víc bys ještě chtěla? To by se měl stát samým Pánem Bohem?“ zlobí se křesťanka. „A proč ne,“ opáčí židovka. Jeden z našich chlapců už to dokázal.