Text k zamyšlení u příležitosti svátku 2. neděle v mezidobí (Jan 1,35-42) | 14. ledna 2024
Dnešní a příští neděli můžeme sledovat, jak se rodí povolání prvních učedníků. Dnes prorok Jan nasměruje učedníky, aby se vydali za Ježíšem a oslovili ho, za týden uslyšíme, jak vyhledá a osloví on je. To nám připomíná, že spása člověka je společné dílo. Na jedné straně nás zve Bůh, na druhé straně očekává náš zájem, naši touhu.
„Mistře, kde bydlíš?“
Pokud chceme někoho více poznat, je dobré ho osobně navštívit. Učedníci hledají toto místo. I my se máme ptát, kde se dnes můžeme živě setkat s Kristem. Jedna z nejdůležitějších přítomností je ve společenství církve. Proto není možné uskutečnit osobní setkání bez toho, že přicházíme do společenství pokřtěných, kteří ho přijali a učinili z domu své nitra jeho chrám. My utváříme živý dům Boží. Kde jsme dva nebo tři, tam je Kristus uprostřed nás. Jen na to myslet a nezapomínat.
„Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“
Stejně jako tehdejší učedníci, i my jsme vyzváni k následování. Víra není nějaké filozofování či zbožné přemítání, je to kráčení za Ježíšem. On prošlapal cestu a my jdeme v jeho stopách.
Nesmíme si plést Ježíšovy stopy s příkladem svatých nebo zachováváním tradic. Všechna povzbuzení a dobré příklady jsou užitečné, ale podstatou víry je následování Ježíše Krista. Jeho máme mít na mysli jako prvního, jemu se máme podobat, on je naším vzorem. Slavné osobnosti minulosti nás mohou povzbudit tím, jak se jim podařilo následovat Krista. My se ale nemůžeme zaseknout v minulosti, ve vzpomínání, jak by to bylo, kdyby… My máme vytvářet novou živou generaci učedníků, následovníků… svatých. Máme být těmi, kteří následují Ježíše v současném světě, za současných podmínek. A v čem ho máme hlavně následovat? V jeho vztahu s Otcem, v jeho lásce k Otci a ve všem, co nám umožní skutečně být dětmi Božími.
„Budeš se jmenovat Kéfas, to je skála.“
V době Ježíšově jméno, které bylo člověku dáno, často vyjadřovalo jeho poslání. Z podobného důvodu dává Ježíš nové jméno Šimonovi. I my vedle křtu dostáváme (vybíráme si) nové jméno… při biřmování, při vstupu do kláštera. Šimon je přejmenován na Petra, i když je teprve na začátku svého následování. Ale Ježíš v něm už nyní vidí, kým se může stát.
Podobně je to i s námi. I my jsme slabými, chybujícími učedníky. Kdyby nás mělo nějaké jméno charakterizovat, byli by to Upracované Marty, Ustaraní Petrové či Zklamané Anny. Ale Ježíš nás vidí jinak. Když se vydáme za ním, dostaneme pomyslné nové jméno. To nebude odrážet, jací jsme byli, ale jací můžeme být. Bůh v nás vidí to nejlepší, čím se můžeme stát. A to nám má dodat odvahu na naší cestě. To nás posune dál. Jaké jméno by mi Ježíš dal? K čemu mě volá?
