Text k zamyšlení u příležitosti 33. neděle v mezidobí (Mt 25,14-30) | 19. listopadu 2023
Všichni lidé chtějí být bohatí, ale ne každý umí s bohatstvím hospodařit. Ať už se jedná o bohatství hmotné či nehmotné (nadání, charismata).
Ptá se bohatý Kohn chudého Roubíčka, kterého přistihne, jak si dopřává dobré jídlo a pití: „Co jsou to za rodiče!? Není jim hloupé, že oni všechno projí a svým dětem nic nezbudují a neodkáží?“ Na to Roubíček odpovídá Kohnovi: „Není. Já utrácím svoje peníze pro dobro svých dětí. Čím víc utratím, tím se budou mít líp.“ „To myslej opravdu vážně?“ ptá se Kohn. „Ano,“ povídá Roubíček, „protože když necháte po sobě majetek, většinou ho děti zničí, anebo ještě hůř, majetek zničí je. Ale když po nich nic nezůstane, tak jejich děti nic neohrožuje. Nemají se o co hádat, musí se otáčet, a poctivá práce je nejlepší způsob, jak se stát dobrým člověkem. A o to nám, dobrým rodičům, jde na prvním místě. Ne?“
Aby majetek nebyl pro člověka překážkou, aby k němu našel ten správný vztah, je důležité být činný, tvůrčí, naučit se pracovat. Mít radost z toho, že něco buduji a tvořím.
A k tomu nás vede i dnešní radostná zvěst evangelia. Říká nám, že všichni jsme obdarovaní. Každý z nás má světu co nabídnout. A všichni jednou budeme, každý sám za sebe, skládat účty z toho, jak jsme hospodařili s tím, co jsme od Boha dostali. Evangelium nás také učí, abychom se nedívali po tom, co mají jiní. Není nutné porovnávat, ale plně využít to, co je svěřeno nám. A vůbec není projevem pokory, když řekneme: „Já žádné dary nemám.“ Máme objevovat to své obdarování. Možná tu svou hřivnu i ze země vykopat. Ale pak z ní žít a rozvíjet ji.
Dnešní úryvek se dá vztáhnout na uspořádání pozemského života, ale také ho můžeme vnímat jako výzvu k budování Božího království. Ptejme se: Jak z toho, co mám, znám, umím mohu prospět Božímu království?
Jeden takový konkrétní projev budování Božího království můžeme objevit v příběhu. Přijdou manželé za Rabínem s otázkou, jak se stát dobrými rodiči. „Aby byl člověk dobrým rodičem, musí se naučit ptát, jak svým dětem nejlépe prospěje,“ odpověděl rabi. Manželé chvíli přemýšlejí, a pak položí první otázku: „Co máme dělat, aby se naše děti měly dobře?“ „Ptejte se lépe!“ řekne rabín a pohlédne z okna na rozesmáté děti, které si tam hrají. „Co máme dělat, aby naše děti byly šťastné?“ ptají se manželé. „Ptejte se ještě lépe!“ řekne rabín a pohlédne k nebi. „Co máme dělat, aby získaly život věčný?“ zazní třetí otázka. Tu rabín pokývá hlavou a říká: „Na to si odpovězte, o to ze všech sil usilujte. Pak budete dobrými rodiči.“
Všichni máme nějaké hřivny – dary, které je třeba objevit. Pak je třeba se ptát, jak máme využít pro štěstí své a svých bližních. A v neposlední řadě, jak jimi prospěji budování Božího království. Kéž nám Duch Svatý odhaluje své plány s námi a dodává sílu k dobrému hospodaření s naším životem.
