Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nenebevstoupení Páně (Mt 28,16-20) | 21. května 2023
„Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.“ Jak je to možné? Když slyšíme o pochybnostech, jsme celí rozpačití z kvality učedníků. Možná i z Ježíšova postoje. Jak je teď může opustit nebo jim dát dokonce nějaký úkol?
Pochybnost není hřích. Pochybnost může být dokonce velmi užitečnou, pokud ji uchopíme jako příležitost a nepropadneme lhostejnosti či pýše.
Ježíš svým nejbližším neříká: „Tak, už jste dokonalí, pokračujte v mém díle, já můžu jít.“ Naopak. Vybízí je k očekávání Ducha Svatého. Ujišťuje je o své moci a své blízkosti. Dává jim úkol. A právě tyto pochybnosti je motivují k tomu, aby toto všechno naplnili. Kdyby si byli jistí svou dokonalostí nebo kdyby vyvstalé otázky neřešili, mohly by zmíněné pochybnosti přinést fatální následky. Uzavřeli by se ve své slabosti, neschopnosti nebo by začali stavět z vlastních sil, což by je brzy přivedlo „na konec světa“. Ale ne na ten, na který je poslal Ježíš.
Když mluvíme o tom, že Ježíš slibuje svou blízkost těm, které zde zanechal, jak ji mohou učedníci zakoušet? Papež sv. Lev Veliký říká: „To, co z našeho Vykupitele bylo viditelné, skrylo se po jeho nanebevstoupení ve svátostech.“ To je ten způsob, jak se dotýká, vede a povzbuzuje ty, které poslal tehdy. To je způsob, jak pobízí a utvrzuje ve víře nás. Takto naše pochybnosti proměňuje v odhodlání. Co ale s těmi, kteří nečerpají ze svátostí?
V prvním četní slyšíme o andělech, kteří popostrčí hledící a nechápající. Tato služba je nyní na nás. Abychom se dokázali vzájemně povzbudit, posunout z místa, jít dál.
K jedné ženě přijeli na návštěvu dospívající vnuci. Paní jim řekla: „Ráda vás vidím, ale za hodinu půjdu na májovou pobožnost. Jestli chcete, pojďte se mnou.“ Vnukům se samozřejmě moc nechtělo. Ale babička se nedala a ukázala jim pojednání o zázračném obraze Panny Marie v Guadalupe, který několikrát zkoumali univerzitní vědci. Ti nejenže zjistili, že obraz je namalován zcela nevysvětlitelným způsobem, ale díky elektronovému mikroskopu objevili v již tak miniaturních očích Panny Marie odraz těch, na které se Panna Maria dívá. Tedy těch, kterým byl obraz přinesen. A to v rozdílném úhlu pohledu, jako u živého člověka. To vše se stalo v roce 1531. V době vzniku obraz přivedl ke křtu osm milionů Aztéků. Chlapci se tomu podivili, ale i nadále zůstali nedůvěřiví. Ženu to ovšem nezneklidnilo. Šla sama na májovou pobožnost a všechny své modlitby zaměřila za víru svých vnuků se slovy: „Věřím, že jednou k víře v Boha dozrají.“
Přijměme výzvu k očekávání Ducha Svatého. Protože víra není o argumentech a důkazech, ale o rozhodnutí a Božím obdarování. Přijměme ujištění o Ježíšově blízkosti, zvláště skrze svátosti. Nechejme se poslat, abychom byli sobě navzájem těmi, kdo se povzbudí a třeba i popostrčí, abychom se ve své víře dostali zase o kousek dál.
