Text k zamyšlení u příležitosti 30. neděle v mezidobí (Mt 22,34-40) | 29. října 2023
„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“
Tak zní první část nejdůležitější modlitby judaismu „Šema Israel“. Je to modlitba, kterou recitují věřící židé ráno i večer, soukromě i společně, je to modlitba, kterou provázejí umírající na věčnost. Je v ní ukryta i odpověď na otázku farizeů: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“
Ježíš na otázku, která ho měla zahnat do úzkých, odpovídá právě tímto nejposvátnějším textem: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ A tato věta je nejen odpovědí ale zároveň i lekcí pro tazatele. Nastavuje farizeům zrcadlo a vysvětluje, že sice znají tyto texty zpaměti, nosí modlitební řemínky (tfilin) a vystavují schránky se svitky tohoto Božího příkazu (mezuza), ale jeho nenávidí. Ukazuje, že je třeba Boha opravdově přijmout a milovat. Ne gesty a slovy, ale doopravdy. Nejen Boha historického, ale Boha, který se stal člověkem a je s nimi tady a teď.
Žijeme v době, kdy mnozí lidé opouští Krista a říkají: „Já nechodím do kostela, ale věřím si po svém. Věřím, že někde něco je, a snažím se žít dobře.“ Zní to hezky, demokraticky, vznešeně, ale dnešní evangelium nám jasně odhaluje, že je nám už dva tisíce let dána pravda o jediném pravém Bohu, který se spojil s našim lidstvím. V Kristu zemřel a vstal z mrtvých, aby nás spasil. A milovat ho v jeho božství i lidství je to největší přikázání, které bylo lidstvu dáno. Máme tedy Boha milovat nejen jako všepřesahujícího Stvořitele vesmíru, ale máme ho přijímat v jeho lidské blízkosti. A to celým srdcem, celou duší a celou myslí. Máme být křesťany na 100 %. Ne na 50, 30 nebo na 1 %.
Co to znamená být křesťanem na 100 %? Neznamená to, že vždycky všechno perfektně zvládneme, že splníme všechna přikázání, pětkrát denně se pomodlíme, stihneme všechny bohoslužby, které v našich kostelích máme, dokonale vychováme své děti, a přitom třeba zachráníme desítky bloudících existencí. Budou situace, které nezvládneme. Budou úkoly, které jsou nad naše síly. Ale Bůh zná naše srdce, zná naše úsilí a snahu. A proto chce, abychom s co největší vervou vstoupili do vztahu s ním. Abychom mu dali k dispozici celé své srdce. Aby s námi mohl přebývat. Protože pak už je to On, kdo nás činí stoprocentními.
A tak se můžeme modlit: Pane, děkuji ti, za tvou lásku. Ty víš, že i já tě chci milovat a následovat. Pomáhej mi v mé slabosti a smiluj se nade mnou. Amen.
