Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Těla a Krve Páně (Mk 14,12-16.22-26) | 2. června 2024
Co pojí Belgii, Čechy a Itálii? Určitě více věcí, ale jednou z nich je dnešní slavnost, slavnost Těla a Krve Páně, která je oslavou přítomnosti Ježíše Krista v eucharistii. Podnět ke slavení tohoto svátku vzešel od tří důležitých osob žijících na území těchto států.
První je svatá Juliána z Cornillon, která žila na počátku 13. století. Ta měla při adoracích mystické vidění měsíce v úplňku, který byl při jedné straně částečně ztemnělý, jakoby s trhlinou. Bylo jí zjeveno, že měsíc symbolizuje katolickou církev a ztemnělé místo upozorňuje, že v ní chybí svátek na počest Nejsvětější svátosti oltářní. V roce 1230 o svých zjeveních hovořila v Lutychu s arcijáhnem Jakubem z Troyes, který se později stal papežem Urbanem IV. Ten se pak od poloviny 13. století zasadil o zavedení slavnosti Těla a Krve Páně.
Přispělo k tomu i jeho setkání s třetí důležitou osobou spojenou s dnešní slavností – s českým knězem Petrem z Prahy. Ten měl pochybnosti o Kristově přítomnosti v Nejsvětější svátosti oltářní. Vydal se proto do Itálie, aby se setkal s papežem a poprosil ho o pomoc. Když tam v roce 1263 dorazil, stal se mu při slavení mše svaté eucharistický zázrak. Při slovech proměňování mu hostie v ruce celá zkrvavěla a potřísnila purifikatorium i korporál. Ten je dodnes uchováván v orvietské katedrále. K papeži Urbanu IV. pak dorazil kněz Petr ne s pochybnostmi, ale s údivem nad zázrakem, který se stal znamením pro celou církev. Od té doby je zaznamenáno na 160 eucharistických zázraků.
Toto všechno jsou historické motivy ke slavení, co je ale motivem ke slavení dnes? O slavnosti minulé neděle jsme uvažovali nad tím, že Trojjediný Bůh vychází směrem k nám. Dnes na to můžeme navázat a uvědomit si, že se pro nás stává nejen člověkem, ale i úlomkem hmoty – eucharistií. A dnešní slavnost nás vede k úžasu, že Kristus nezůstává uzavřený ve svatostáncích, ale chodí po našich ulicích, žije v našich domovech. Proto chceme symbolicky projít ulice, po kterých chodíme… do školy, do práce…
Dnešní průvod by neměl být průvodem z dávných století, na který se my (a jiní) díváme. Jde o to, že my máme být živou monstrancí, máme si uvědomit, že Bůh dokáže přebývat mezi námi (i v Kunovicích), a máme vyprošovat všem v tomto městě, v naší farnosti, na našich každodenních cestách, aby tuto Boží blízkost přijali.
