Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Lk 2,1-14) | 7. ledna 2024
O slavnosti Zjevení Páně jsme otevřeli přání papeže Františka, aby se rok 2024 stal velkou „Symfonií modlitby“. Takto se můžeme dobře připravit na Svatý rok, který bychom v církvi měli prožívat v příštím roce.
Mimo jiné jsme si v pátek s dětmi ve třech bodech rozebrali toto připodobnění. Jako pokřtění se máme se stát těmi, kteří společně pod vedením Věčného Dirigenta – Boha – rozezní krásné dílo, co bude proměňovat svět k lepšímu. Pak jsme hovořili o jednotlivých částech symfonie, částech jásavých a radostných, i těch klidných, co nás vedou k zamyšlení. Že totiž mají podobnost s jednotlivými obdobími liturgického roku. A každá jeho část nás vede v modlitbě k jinému úhlu pohledu na Ježíše, jiným prožitkům s ním. Nakonec jsme si řekli, že jsme jako jednotliví hudebníci velkého orchestru. A i když máme k dispozici jiný nástroj a jiný part, každý je jedinečný a nezastupitelný, každý má podat ten nejlepší výkon.
Rád bych dnes navázal na toto přání papeže a nabídl jeho druhou část. Máme-li učinit z tohoto nového roku „Symfonii modlitby“, zve nás papež František k zamyšlení nad nejkrásnější modlitbou – modlitbou Otče náš, která se má stát naším „životním programem“.
Dnešní svátek nám společně se slavností Zjevení Páně ukazuje Ježíše. V evangeliu zaznívá svědectví z nebe: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“ A tato Ježíšova identita odhaluje i naši identitu, to, kým jsme my. Máme pozvání být Boží milované děti. A modlitba Páně v nás tento vztah rozvíjí. Pojďme se nyní podrobněji podívat na její obsah.
Celý text modlitby, kterou nás naučil Pán Ježíš, najdeme v Matoušově evangeliu v šesté kapitole. Obsahuje sedm proseb vůči nebeskému Otci. První až třetí prosba je o tom, jak správně sloužit Bohu. Další čtyři prosby přednáší nebeskému Otci naše lidské potřeby. Sv. Tomáš Akvinský řekl: „Otče náš je nejdokonalejší modlitba.“ Sv. Tertulián: „Otče náš je shrnutí celého evangelia.“ Katechumenům se při skrutiniích (před vlastním křtem) předává modlitba Páně a Vyznání víry jako největší poklady církve.
Už první slova nás mohou vést k úžasu tím, že my můžeme oslovit Boha. A to nijak oficiálně. Naše tvrdé „Otče“ zní v originále „Abba“. Tedy smíme Boha oslovit s něhou malého dítěte. Smíme mu říct „Tatínku“. Očistěme svůj pohled od všemožných karikatur lidských zkušeností a buďme milovanými dětmi jediného Otce. „Jenž jsi na nebesích.“ Ne někde vysoko daleko. Nebe je tam, kde je Bůh. A Bůh je „Bůh s námi“. Posvětit Boží jméno znamená dát mu správné místo. Upřednostnit přede vším ostatním. Umožnit mu, aby se jeho moc a sláva projevila.
Kéž už přijde tvoje království. To jsou silná slova. Mají vyjádřit touhu po druhém příchodu Krista, po naplnění všech příslibů o Božím království.
„Buď vůle tvá.“ Tedy ne znouzectnost. Ale opět touha, aby se naplnil Boží láskyplný plán.
Prosba o denní chléb nepředstavuje jen touha po utišení hladu fyzického. Jde o celkové spolehnutí se na Boží dobrotu.
Pak zde máme odpuštění. Doslovný překlad nám zdůrazňuje důležitost darování odpuštění, abychom odpuštění mohli přijmout. „Odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“
„Neuveď nás v pokušení.“ Jde o nešťastné starobylé vyjádření. Do pokušení nás nemůže uvést Bůh. Naopak. Chce nám dát sílu s pokušením bojovat, pokušení překonávat.
Zbavit „od zlého“ znamená vyprošení ochrany před zlým duchem.
Přijměme tedy do tohoto nového roku papežovu výzvu. Každou svou modlitbou, a to nejenom slovní, tvořit velkou symfonii. A modlitbu Páně uchopit jako skutečný poklad a svůj „životní program“.
